Chorus
Hmi Jede jede rytíř, D jede do kraje,
A nové dobrodružství Hmi v dálce hledaje.
Hmi Neví co je bázeň, D neví co je strach,
A má jen velké srdce Hmi a na botách prach.
Verse 2
G Jednou takhle v neděli, F♯ slunce pěkně hřálo,
G bylo kolem poledne, F♯ když tu se to stalo.
G Panáček uhodí A pěstičkou do stolu:
" G Dosti bylo pohodlí A a plnejch kastrólů!
Hmi Ještě dneska stůj co stů A j musím na cestu se dát,
G tak zavolejte sloužící a F♯7 dejte koně osedlat!"
Chorus
Jede jede rytíř ...
Verse 3
"Ale milostpane!" spráskne ruce starý čeledín,
ale pán už sedí v sedle a volá s nadšením:
"Má povinnost mi velí pomáhat potřebným
Ochraňovat chudé, slabé, léčit rány nemocným."
Marně za ním volá stará hospodyně:
"Vraťte se pane, lidi sou svině!"
Chorus
Jede jede rytíř ...
Verse 4
Ale sotva dojel kousek za městskou bránu,
z lesa na něj vyskočila banda trhanů.
Všichni ti chudí, slabí, potřební, no chátra špinavá,
vrhli se na něj a bili ho hlava nehlava.
Než se stačil vzpamatovat, bylo málem po něm,
ukradli mu co kde měl a sežrali mu koně.
Chorus
Jede jede rytíř ...
Verse 5
"Vzhůru srdce!" zvolá rytíř, "nekončí má pouť,
svou čest a slávu dobudu, jen z cesty neuhnout!
Hle, můj meč! (a zvedl ze země kus drátu)
A zde můj štít a přílbice! (plechovka od špenátu)"
Pak osedlal si pavouka, sed na něj, řekl: "Hyjé!
Jedem vysvobodit princeznu z letargie."
Chorus
Jede jede rytíř ...
Verse 6
A šíleně smutná princezna sotva ho viděla,
vyprskla smíchy a plácla se do čela.
Začala se chechtat až jí z očí tekly slzy.
"To je neskutečný," volala, "jak jsou dneska lidi drzý!
O mou ruku se chce ucházet tahle figůra.
Hej, zbrojnoši, ukažte mu rychle cestu ze dvora!"
Chorus
Jede jede rytíř ...
Verse 7
Tak jede malý rytíř svojí cestou dál,
hlavu hrdě vzhůru, on svou bitvu neprohrál,
i když král ho nechal vypráskat a drak mu sežral boty
a děvka z ulice mu plivla na kalhoty.
Ve světě, kde jsou lidi na lidi jak vlci,
zůstává rytířem - ve svém srdci.
Chorus
Jede jede rytíř ...